V září 2016 přicházejí do poradny rodiče s pětiletým synem a s výsledky vyšetření od psychologa, logopeda, neurologa, foniatra a výsledky z pedagogicko-psychologické poradny: „Opožděný neuropsychický vývoj – nejmarkantnější v oblasti rozvoje řeči. Porucha sociální komunikace, susp. syndrom ADHD, hyperaktivita, deficit pozornosti. Při vyšetření nespolupracuje. Ruku nepodá. Kombinovaná vývojová dysfázie.“

Chtěla bych se s Vámi podělit o náš příběh a zkušenost s celostní léčbou u Mgr. Senderákové.  Náš syn Míra, v dubnu 2017 mu bude 6 let, byl od mala normální klasické dítě, akorát s ničím moc nepospíchal. Např. chodit začal v roce a půl ale říkali jsme si, že je to kluk, je lenivější. Kolem druhého roku začal normálně říkat slovíčka „máma“, „táta“, „babi“, „děda“, až jednoho dne jsme šli na procházku a za plotem na nás vyběhli štěkající psi. Syn se hrozně lekl a začal brečet. Asi tak týden na to jsme s manželem zjistili, že přestal říkat veškerá slova, co předtím říkal, a tak to zůstalo přibližně do čtyř let. Postupně jsme si začali všímat, že se synem není něco v pořádku, nehrál si s hračkami, nevydržel chvíli v klidu, nedokázal vydržet u žádné činnosti. Když jsme šli k doktoru, že se nám to nezdá, tak nám všude bylo řečeno, že je jen hyperaktivní a že s mluvením má čas do 4 let. Když ani ve čtyřech letech se nic nelepšilo, tak začal kolotoč doktorů (neurolog, psycholog, psychiatr, foniatr, logoped). Nakonec naše diagnóza zní ADHD porucha pozornosti, vývojová dysfázie, autistické rysy – „mírné autistické rysy“. Syn před léčbou opakoval pouze základní slova: táta, máma, babi, děda, auto. Doktoři nás začali tlačit do toho, ať syn začne brát léky na zklidnění a na potlačení všech příznaků, což jsme samozřejmě nechtěli. Nechtěli jsme, aby byl od mala psychiatrický pacient.

Až jednoho dne jsme zaslechli pořad v rádiu, ve kterém formou SMS děkovala maminka holčičky s ADHD paní Senderákové. Tak jsme si našli její stránky, přečetli si více o této léčbě a řekli si proč to nezkusit. Pořád lepší přírodní léky než do syna cpát chemii. Šli jsme do toho bez rozmýšlení a musím vám popravdě říct, že jsem tomu ze začátku nedávala moc šancí, ale dnes jsem mile překvapena.

Co se událo za dva měsíce léčby:

Syn se dost zklidnil, řekla bych o polovinu. Dříve se nedokázal soustředit, dnes si sedne v obýváku na gauč a vydrží se dívat na TV. Začal si víc hrát se sestrou i s hračkami. Je více kontaktnější. Napočítá do deseti, svým jazykem, to předtím nebylo. Snaží se, což do té doby nebylo, mluvit, opakovat další a další slova. Sice je řekne zkomoleně, ale i z toho máme velikou radost.

Přestal se bát “vyhazování do vzduchu“, předtím by se zbláznil strachem. Více se kouká do očí a začal dávat pusu na pusu.

Od narození míval časté záněty průdušek. Většinou měl pořád takový ten ošklivý kašel, který mu v zápětí přešel na průdušky, a musel tak brát antibiotika. Od počátku léčby nebyl nemocný. Takže za nás, mohu jen doporučit, nebát se toho a zkusit to ;-)

Za léčbu moc děkují táta Míra a mamka Petra